Seminárka do ekonomie

17. 4. 2008 23:00
Rubrika: ze života

Hehe, no tak ta seminárka do ekonomie se mi fakt nechce psát.. v termínu už to určitě nestihnu a proto radši píšu tohle abych se odreagoval a nemyslel na to :)

 

Oceán

Konečno neexistuje, prostě není. Ať se rozhlížím jak chci, vidím nekonečno. Za vlnou je vždycky nějaká další. Nemusím ji ani vidět přicházet. Nemohu ji vnímat žádným ze svých omezených smyslů, proto to nevím, ale věřím tomu.

            Slunce zapadá, stále mi však dává naději. Vždyť ono to slunko svítí pořád stejně, jenom se přesouvá na odvrácenou stranu Země. Já se také zakrátko přesunu jinam.

            Malý korálový ostrov a dřevěný vor, na kterém jsem se zde doplavil. Kusy hadrů, které ze mě visí místo šatů. To je všechno, celý můj svět. Svět jiných lidí může být větší než ten můj, rozmanitější nebo plnější, ale všichni nakonec dojdem k té chvíli, kdy se budem muset přesunout na druhou stranu. Tak nějak jsem cítil, že ta moje chvíle se blíží.

            Před několika dny jsem měl úplně jiné myšlenky. Plavba přes Velký oceán - spousta map, noci strávené navigací podle hvězd – měl jsem tolik práce, že mě myšlenky na můj konec, na mou smrt, vůbec nenapadaly. A když už jsem občas pomyslel na svůj konec, viděl ho v daleké mlze. Po mnoha desítkách šťastně strávených let. Nyní jsem konec viděl zcela jasně před sebou.

            Vítr nabyl na síle a kapky mořské vody mě osvěžily, ale jen nákrátko. Únava mě konečně přemohla a sesunul jsem se bezvládně na zem. V hlavě mi začalo hučet, oči se mi začaly zavírat. Ztratil jsem cit, nemohl jsem se ani pohnout. Hlavu jsem z posledních sil otočil k západu.

            Poslední paprsky roztínají  hladinu oceánu. Lituji, že jsem žebrákovi v přístavu nedal drobné. Postupně se na mě hrnou přívaly dalších vzpomínek. Jak rád bych některé z nich změnil. Ale nemám tu možnost, zbývá mi jen se s nimi smířit a litovat jich.

            Už vidím jen záblesky, obrazy ze své minulosti - nekonečné oceány, palmami prorostlé ostrovy, svěží mořský vítr před rovníkovou bouří, mohutné skřípění lodní konstrukce vzdorující vlnám, odrazy hvězd na nezčeřené vodní hladině - všechny krásné chvíle mého života bych vyměnil za jediný dobrý skutek navíc.Tempo vzpomínek se zrychluje. Hučení v hlavě sílí, cítím, že se blíží konec.

 Přichází poslední záblesk vědomí.

„Takže kam se teď dostanu?“

Tahle složitá otázka, která se mi mihla hlavou, mě ani neměla čas zneklidnit. Už mi to bylo jedno. Byl jsem připravený na přechod.

 

Hmmm... ta seminárka mě pořád čeká :)

 

 

 

Zobrazeno 1254×

Komentáře

stb

Zajímavá a dobrá úvaha.

Naděžda

Hups:-) Tak ještě jednou...
To se ti stalo v Brně:-D

Dage

No při psaní té seminárky jsem byl Brně, tak jsem napsal tohle a pořád jsem byl v Brně :)

Jazel

krásně napsané. fakt, moc hezký.

Zobrazit 5 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio