Vyznání

Vyznání

Již dlouho to v sobě cítím, ale až teď jsem sebral odvahu ti říct, že bez Tebe už nevydržím. Kdykoliv se objeví možnost navštívit nějaký ples, či jinou taneční akci (a já tam skutečně jdu), okamžitě si na Tebe vzpomenu, a hned Tě očima začnu hledat.

A té radosti, když Tě konečně najdu, a jsi ještě volná! V té chvíli mé srdce zaplesá, a já se kvapně hrnu k Tobě, jsa – jako vždy – uchvácen Tvou dokonalostí.Jsi štíhlá, na však přespříliš. Nenosíš dlouhé sukně – tím líp, neb oku lahodí pohled na Tvou překrásně klenutou nožku, jako by ji vysoustružil nějaký starý mistr.

Ač kyprá příliš nejsi, přece jen za zmínku stojí Tvé fantasticky pevné polštáře na patřičných místech. Když jsem s Tebou, když se Tě dotýkám, cítím prazvláštní jistotu. Jako bych vládnul celému světu. S Tvou podporou – tím jsem si jist – bych dokázal přemoci i bandu loupežníků.

Jsem s Tebou rád, ba přímo zbožňuji Tě, a proto, co na tom, že leckomu bys připadala strašně dřevěná. Pro mě budeš má nejdražší, má dokonalá, má ideální... má židle.

p.s. - tenhle text jsem nepsal... uvedl bych zdroj, ale nevím už odkud to přišlo :)