Čas nepít

Čas nepít

Čas nepít pro mě nastal. Zjistil jsem (už asi posté), že alkohol dokáže člověka zdegenerovat. Tedy i mě. Nicméně je to poprvé, co příjmu opatření proti tomuto nešvaru.

Studentský život se sebou přináší mnohé útrapy i mnohé radosti a pití piva k nim patří. Jak jsem zjistil. Problém může nastat, když se z této radosti stane návyk (závislost). Příkladů je mezi námi dost. Alkohol nám dává zvrácenou náhražku svobody, neboť se díky němu cítíme mnohem uvolněněji a svět se točí jen kolem nás (na nějaký čas). Alkohol nám dává sílu zrazovat kamarády, ničit rodiny i zabíjet (třeba za volantem).

Tohle si většina z nás neuvědomuje, když se opíjí, i když tohle všechno alkohol opravdu způsobuje.

Tak jako 99% lidí jsem bral alkohol jako něco naprosto přirozeného. Jako něco, co patří k člověku. Například proměna vody ve víno v Káně tomuto mému názoru docela dost pomohla.

Začal jsem pít (asi jako téměř všichni ostatní) tak nějak přirozeně. Již v útlejším věku než je 18 let. Nebylo nad čím přemýšlet - žádné pro a proti. Když pili všichni kamarádi, pil jsem taky. To byla chyba. Nepřemýšlet nad svým jednáním. Tak nějak jsem se pak dostával do pozice, ve které jsem se ocitl nyní. A spolu se mnou téměř všichni mí vrstevníci.

Když v dnešní době na nějaké společenské akci člověk nepije alkohol, tak se na něj všichni dívají skrz prsty. Dávají mu tím najevo, že jím tak nějak opovrhují. Berou ho jako aroganta, který si o sobě myslí něco víc, když s nimi nepije. Všichni pijani se stmelí v jeden kolektiv, kterýžto pak bere nepijáka jako potenciálního nepřítele. Opak však bývá pravdou - tihle „nepijáci“ jsou velmi často otevření pro nová kamarádství a bývají mnohem skromnějšími a myšlenkově vyspělejšími osobnostmi, než ten nejskromnější a nejchytřejší pijan u stolu. Avšak alkohol mezi „nepijanem“ a „pijany“ tvoří tak silnou bariéru, že je téměř nemožné ji zbořit a nějak navázat kontakt. Lidé, kteří nepijí, tak mají mnohem menší možnost seznámit se se svými vrstevníky a nějak se zapojit do společnosti, což je podle mého názoru škoda. Protože právě takové lidi dnešní společnost potřebuje na těch nejdůležitějších místech, neboť takoví lidé musí být velmi zodpovědní a zodpovědnost je cnost, kterou alkohol ničí nejvíce.

Chtěl bych pak v tomto smyslu vyzdvihnout akce, (jako například Trinity party, Senzamez a podobné), které zabraňují takovémuto vytváření komunikační zdi mezi „nepijany“ a „pijany“ prostě proto, že se na těchto akcích nepije a lidi jsou schopni bavit se i tak. Dokonce se mohou bavit i lépe a déle, neboť tyto akce postupem času neupadjí. Lidé tam nezačnou padat pod stoly a blut.

Pít alkohol v omezené míře není podle mě špatné, nicméně časem dochází k obrušování hranic (místo tří piv dám čtyři) a ke zvyšování množství. Myslel jsem si, že jsem členem té skupiny lidí, která pije střídmě, nicméně zjistil jsem, že mé alkohrany jsou již dost obroušeny. Problém pak přichází ve chvíli, kdy člověk neví, jestli je schopen odmítnout další pivo. Ještě větší problém přichází ve chvíli, kdy člověk neumí přestat a musí vypít všechen alkohol v dosahu. Myslím si, že schopnost ovládat a uvědomovat si sebe sama (upírat si některé požitky) je jednou z nejdůležitějších vlastností, která vytváří rozdíl mezi zvířaty a námi. A také jednou z vlastností, která z nás dělá Děti Boží. Alkohol tuto naši vlastnost odbourává, což není v pořádku.

Hlavní problém alkoholu spatřuji v tom, že člověka postupně vede k nezodpovědnosti a nedbalosti, která pak má mnohdy strašné následky. Člověk je za každé své jednání zodpovědný a zodpovídat se za něj také bude. A alkohol nelze brát ve všech případech jako polehčující okolnost.

Rozhodl jsem se tomuto nešvaru brojit tím, že po následující měsíc nebudu pít (alkohol). V tom lepším případě to vydržím a pak uvidím, co se dál dělat dá.