Evropský advent

Co by dnešnímu světu chybělo, kdyby z mapy zmizela celá Evropa? Nic moc – Afrika by si odlehčila o jednoho otrokáře, který dumpingovými cenami ničí její hospodářství a ještě k tomu moralizuje, Severní Amerika by ztratila věčně ukecaného slabšího parťáka proti Rusku a Číně a v OSN by se uvolnily 2 křesla v radě bezpečnosti. Rusko by se plně mohlo soustředit na své ambice na středním východě. Čínská ekonomika by ztratila velké peníze kvůli vývozu a více by se soustředila své investice do východní Afriky. Austrálie by si toho ani nevšimla, z Antarktidy by zmizelo pár výzkumných stanic a do Jižní Ameriky by se přestěhoval papež. Světová ekonomika by se časem srovnala a Evropa by lidstvu po pár letech neexistence chyběla jen kvůli památkám. Stala by se dalším poučným tématem o vzestupu a pádu civilizace. V příručkách dějepisu by se o Evropě psalo, že byla kolébkou řeckých filosofů, mocné Římské říše, zrovnoprávnění lidí, moderních států, průmyslové revoluce, dělby moci, ale také by se psalo, že vznítila dvě světové války, komunismus, a že upadla v důsledku celkového rozkladu rodiny, neochotou přijmout své děti a všeobecnou neschopností rozeznat dobro od zla.

Ale vraťme se do reality. Evropa z mapy dosud nezmizela. My Češi dokonce právě teď žijem v jejím srdci. A slyšíme, jak tluče. Pořád rychleji. Vidíme, že srdce Evropy opanoval neklid a neexistuje v něm místo pro Boha. Srdce Evropy je ochromeno strachem. Strachem z terorismu, z ekonomické krize, z EU, z Islámu. Evropě hrozí infarkt. Potřebuje uzdravení. A kde jinde by mělo začít uzdravování Evropy, než v jejím srdci. V srdci každého z nás, kteří žijem v srdci Evropy. My můžeme pomoct Evropě v hledání jejich kořenů, v uzdravování jejího srdce. Pokud se sami vzepřeme zbytečnému strachu a pokud ve svém srdci najdeme klid, pokoj, a úrodnou půdu pro Boží milost. Pokud bude z našich životů vyzařovat pravda a láska, pak Evropa přímo ve svém srdci znovuobjeví naději, která činí životy lidí radostnými a smysluplnými. Právě advent je příhodnou dobou, ve které bychom my, křesťané, měli rozsévat radost a pokoj kolem sebe – tvořit oázy klidu přímo uprostřed chaotických nákupních horeček, zápočtových písemek a sněhových vánic.

Pokud se nám to povede, tak se budou rozléhat zvony od mohutných skandinávských hvozdů až po vyprahlé ostrovy Řecka, od Ukrajinských stepí až po Portugalské pobřeží a budou svolávat všechny Evropany ke společné oslavě Kristova narození.