Smlouvy pro a proti Bohu - povídka, či úvaha?

10. 4. 2011 14:27
Rubrika: úvahy

Vážený čtenáři tohoto článku,

Přemýšlel jsem nad tím, proč lidé čtou radši povídky než úvahy. No, a rychle jsem na to přišel. Protože povídky mají danou strukturu a odehrávají se v určitém místě a čase, kdežto úvahy jsou někdy strašně neuchopitelné a abstraktní. Nemají prostě takový tah na branku. Povídku, která se odehrává v temném smrkovém lese v roce 1850, člověk svou myslí uchopí mnohem snáze a mnohem radši než úvahu o smyslu bytí. Úvaha o smyslu bytí totiž nemá své místo, čas ani děj. A proto se nám to nečte tak dobře.

Abstraktní přemýšlení je namáhavé a bolí z něho hlava. A proto se nyní pohodlně usaďte do měkkého křesla, doneste si šálek čaje a sušenku a v klidu přežvykujte slovo za slovem. Neboť před sebou nemáte další útrpnou úvahu, nýbrž odpočinkový text, jednoduchý pro mozek.

Je právě krásné, jarní dopoledne, a ty se, vážený čtenáři, chystáš do banky. Máš totiž nějaké peníze a rozhodl ses, že si kvůli nim zřídíš bankovní účet. Všechno vypadá báječně. Stromy začínají kvést, ptáčci zpívají. Blížíš se k budově banky. Je to nádherná, secesní budova. Je blízko nádraží a ty vidíš projíždět vlaky. Bavíš se představou, že si třeba jednou taky jeden koupíš a budeš v něm jezdit do práce. Pokračuješ volným krokem – nic tě totiž dnes nežene a je krásné počasí. Vešel jsi do banky. Vzduch je zde příjemně chladný. Kráčíš dál a usměvavý bankéř ti zdvořile pokynul, ať si přisedneš k jeho jednacímu stolu. Sedáš si na pohodlnou židli a po krátké zdvořilostní konverzaci jsi mu sdělil, že si chceš zřídit běžný účet.

A je to tady. V této fázi mého článku se ty, vážený čtenáři, zařadíš do jedné ze dvou skupin. První skupinu tvoří čtenáři, kteří dočtou tento článek až do konce ze zvědavosti, zda je druhá část stejně nudná, jako ta první. Čtenáři v druhé skupině dočtou tento článek z toho důvodu, že jim zbývá již jen polovina článku a je jim líto času vynaloženého na čtení první části.[1] :-) Do které skupiny patříš?

Doufám, že do nějaké třetí!

Předchozí text jste klidně mohli přeskočit, to jsem se jen rozepisoval před následující úvahou. Avšak navození bankovní atmosféry bude mít ještě níže v tomto článku svůj význam. Na začátku jsem zmiňoval, že lidé radši čtou povídky než úvahy. Tato skutečnost (pokud je to skutečnost) může být také jedním z důvodů, proč lidé radši nevěří v Boha. Bůh je totiž - stejně jako úvahy - strašně těžko zasaditelný do času, místa a děje. Strašně těžko uchopitelný rozumem. Vlastně to nejde. Je mnohem snazší Boha nehledat a nechat se vést životem, který je v dnešní době ve všech svých etapách plně institucionalizován a usazen do vyježděných kolejí.  Většinu svého času se dnes vypořádáváme s různými jevy, kterých je tolik, že prostě nemáme šanci přemýšlet o jejich podstatě a důsledcích. Je to jak smlouvy v bance – bankéř nám předhazuje jeden papír za druhým a my podepisujeme a podepisujeme. A nemáme ani tušení, co jsme právě stvrdili svým podpisem. A přitom se nám v mysli dere stále více do popředí přesvědčení, které vypadá jako naše vlastní - že té bance věříme – že to je velká seriozní banka, která by nás nepodvedla. Není to přesvědčení, je to víra. Neopodstatněná a nekritická víra v to, že klientů banky je hodně a že není možné podvést tolik lidí najednou. Tato víra je velmi silná - nikdo totiž nechce vypadat jako blb, který si nečte to, co podepisuje. Tato víra je překážkou pro víru v Boha.

Podepsali byste smlouvu - dvacetistránkovou smlouvu - ve které by bylo někde uprostřed, v článku 43 odst. 7 písmeno q) malým písmem konstatování, že nevěříte v Boha?

Asi ne, pokud byste si toho článku zavčas všimli. Ale kdo někdy zřizoval smlouvu v bance, tak ví, že na čtení tam prostě není čas. Proto je pravděpodobné, že by mnozí z nás takovou smlouvu podepsali. Můžeme pak namítat, že to nemá význam, když jsme to udělali nevědomky. Že to, co jsme podepsali, není to, co jsme chtěli podepsat. Z právního hlediska by však takováto smlouva byla platná, protože náš vlastnoruční podpis ze smlouvy nikdy nezmizne. Takže pokud bychom o sobě někdy v budoucnu tvrdili, že věříme v Boha, mohla by být přímým protidůkazem právě tato smlouva. Dokazovala by minimálně to, že si někdy dost protiřečíme a že to s tou naší vírou asi nebude tak žhavé.

Podobné smlouvy podepisujeme každý den. Všechno, co děláme a všechno, s čím jsme spjatí, nás totiž nějakým způsobem posouvá nahoru nebo dolů. Každou vteřinu, od narození do smrti. Na všem, co uděláme, zůstane navždy náš podpis. A my nemáme čas zkoumat každou věc zvlášť, a proto nevíme, odkud co přichází a kam nás co směruje – jestli nahoru, anebo dolů. Mnohé věci nás mohou oklamat, protože jejich podstata je zakryta pláštěm – tak, jako je věta „Nevěřím v Boha“ přikryta spoustou bezvýznamných odstavců v dvacetistránkové smlouvě.

Co proti tomu můžeme dělat, když nemáme čas zkoumat každou věc, která se octne v našem životě?

Mít jasnou představu o tom, kdo jsme a co tady děláme. Kde je naše místo na zemi, jaké hodnoty vyznáváme a co je našim cílem. Ujasnění těchto drobností by mohlo být dobrým základem pro mohutnou stavbu života a pro podepisování jen těch nejlepších smluv.

A taky dobrou modlitbou.



[1] Tento fórek je původně od Járy Cimrmana – myslím, že ze hry Zlatovláska :-)

Zobrazeno 1039×

Komentáře

jjkohoutek

nevím kam patřím. přečetl jsem první odstavec a pak odstavec se zlatovláskou. už dál nečtu... 8-O

Dage

To je 3. skupina. Škatulkování funguje vždycky :-)

stb

Dobrá úvaha. A pak tu máme také paralely i s jinými právními instituty, například s vracením bezdůvodného obohacení (peklo), subsidiaritou trestní represe (očistec) či smluvní pokutou (časné tresty, např. nemoc). A těch příkladů by se dalo určitě najít mnohem, mnohem více:-).

Dage

hmm.. tak vypadá to, že právo je s teologií propojeno více, než se zdá na první pohled :-)

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio