Evoluce zvířecí kultury

Evoluce zvířecí kultury

Jedu vlakem z Prahy do Ostravy. Venku je tma, nejspíš i zima. Dlouhé cesty vlakem tak nějak nutí člověka přemýšlet. Mám je rád, protože je docela velká šance, že ten čas člověk nezaplácne nějakou povrchní činností a uvažuje o sobě. O tom nejvnitřnějším vnitřku své osobnosti, která jediná dává smysl těm ostatním, plytčím vrstvám našeho života. Je přirozené, že se náš život skládá z různých úrovní, „šlupek“, a v samém nitru těch vrstev je jádro. Musí být. Jádro života je duše. Ať už v  křesťanském smyslu, nesčetných filosofických teoriích, či v nejplytčím, ateistickém pojetí, kdy bývá nahrazena pojmem „smysl života“ a v některých případech znamená snahu zajistit své štěstí hromaděním materiálních statků pro sebe, či pro své potomky. Jádro může být zdravé, plesnivé, shnilé, anebo téměř úplně vyžrané červy. Uvažuju, jakou diagnózu má to moje…. Uvažuju spirálovitě, takže začínám v Africe……

Některé africké kmeny při mších tančí a jejich křesťanství je dost nasáklé tamními kulty - jsou ještě obtěžkáni mnohými pověrami – ne jako my. Někteří katolíci na Filipínách se zase nechávají ukřižovávat – to je pro našince taky dost divný zvyk. Čím může být nasáklá MOJE forma křesťanství? Můj život? Občas si ze zadní kostelové lavice říkám, že mezi českým ateismem a českým katolictvím možná není až takový rozdíl, jaký by být měl. Možná je to naše křesťanství dost přiškrcené ateismem. Třeba je pro obyvatele jiných kontinentů naše forma křesťanství stejně „divná“ a „rouhavá“, jako pro nás třeba ten filipínský zvyk. Křesťanství by nás mělo připravit na naše životní role. Mělo by nás naučit žít život podle Krista. Ne život podle Obyčejného občana České republiky.

Životní role se jednou za čas pořádně mění. Můj svět se změnil nedávno. Cítím tu změnu všude kolem sebe. Nic není jako dřív. Nebydlím u rodičů. Bydlím s manželkou. Jsem hlava rodiny. Nebo aspoň bych měl být. Teď si teprve naplno uvědomuju, jak tupá je ta naše postmoderní kultura, která mě vůbec nepřipravila na mou roli. Je to role dospělého muže, který nese zodpovědnost za své činy a za blaho své rodiny. Je to role člověka, který má existovat pro Boha, manželku, lidstvo… V naší zemi přestává být v módě tuto roli vůbec obsazovat a já nějak nestíhám pobrat, co taková role obnáší. Cítím se jako přerostlý huberťák, který nechápe, co se po něm chce. Nezodpovědný. Sobecký. Utíkám před svou rolí – nejsem na ni připravený. V patnácti jsem dostal občanku, v osmnácti první legální pivo a ve 24 diplom. A tyhle „zlomové“ okamžiky ze mě měly udělat dospělého muže? TO VŮBEC! Chybí mi asi týden strávený v džungli mezi dravou zvěří nebo 40 dní na poušti – nějaký tradiční rituál, který používají domorodé národy, když se z chlapce stává muž. Iniciace.

Jsme kultura přerostlých batolat, které jsou závislé na rodičích nebo na systémech, které jim rodiče nahrazují. Akorát hračky se mění. Od štěrkátek přes penízky po atomovou bombu. Zoufale chybí svoboda. Chybí hlavy rodin. Chybí proto, že je ateistický kat odsekává od krků a krky bez hlav jsou mrtvé – proto se rodiny rozpadají. Potenciální hlavy rodin jsou většinou zdegenerované ateistickou kulturou, která vrací lidi zpět do doby temna – rafinovanými způsoby útočí na naše nejnižší zvířecí pudy a vrací nás zpět k našim k čtvernohým prapředkům. Zvířecí kultura. Zvědavost, jídlo, pití, rozkoš, strach  – a ve všem zvyšovat míru a posouvat hranice. Žít v trvalém, po malých dávkách podávaném vzruchu a ani na minutku nebýt sám se sebou – nepoznat klid, pokoj. Být závislý na jedech ateismu jako dítě na mateřském mléce. Na tomhle nás drží závislé. Je to mazané a smrtící. Ještě že existujou vlaky a dlooouhé cesty, které nutí k zamyšlení.

Může se po dětech požadovat zodpovědnost? Ne, zodpovědní jsou za ně rodiče. Zodpovědnost je pro tuto kulturu sprosté slovo.  Kde není zodpovědnost, tam není ani moc utvářet si svůj vlastní osud. Kde není zodpovědnost, není ani svoboda. Svoboda je však jen jiný název pro Lásku (A. Mello, Cesta k lásce) a Láska je Bůh (apoštol Jan ve svém evangeliu). Proto tam, kde není svoboda, není ani Bůh. Kultura, kde je sprostým slovem zodpovědnost, je kulturou bez svobody, a tedy i kulturou bez jakéhokoliv kontaktu s Bohem. Proto je tahle kultura ateistická, jsou to spojené nádoby. Jsme v zajetí našich zvířecích pudů, které jsou uměle zesilovány ateistickou „zvířecí“ kulturou. Mimochodem, ateistické výzkumy (zejména v oblasti populárního pseudovědeckého oboru s honosným názvem „evoluční psychologie“) se často snaží prokázat, že mezi zvířetem a člověkem není žádný významný rozdíl (…a proto samozřejmě bůh neexistuje :-) ). Myslím, že tyto studie budou mít stále větší úspěch, protože ateisticky chápaná evoluce je ve skutečnosti devoluce – braní si vzoru ze zvířat a vracení se zpět ke zvířatům. Pravá evoluce je v Bohu, který ze zvířat ovládaných jen svými pudy a instinkty dokáže vytvořit člověka, který je svobodným pánem svého těla a mysli, a poté i dítě Boží, které žije v Kristu. Jen tak se z dítěte stane dospělý člověk, který nese svou zodpovědnost a má svou svobodu.

Konečná, vystupovat.