Jméno zla, Oheň a můra

4. 2. 2014 20:47
Rubrika: úvahy

Párkrát jsem viděl můru, která proletěla nad ohněm. Tak těsně nad ohněm, že jí to spálilo křídla a spadla do toho ohně. Tak nějak mi to připomíná nás křesťany. Jsme často fascinováni zlem – jeho barvami, variacemi, zdánlivou všudypřítomností a marností boje proti němu. Jsme hypnotizováni hříchem – vidíme jej v různých provedeních a intenzitách všude kolem sebe. Je velmi lehké zahledět se na hřích a nechat se jím fascinovat. Uvěřit v jeho moc. Uvěřit v bezmocdobra.Tak to po nás svět chce. Všimli jste si, že už nadpis „Jméno zla“ nás přitahuje víc, než třeba „dobrý pastýř“? To je přesně ta podivuhodnost, o které píšu.

V naší církvi dochází k menším otřesům. Kromě afér s mezinárodním přesahem, jako je únik informací z Vatikánu nebo odvolání slovenského arcibiskupa, můžeme určitě vnímat čachry machry i na úrovni diecézí a farností. Každý z nás užurčitě slyšel remcání na všechny kněze ze svého okolí, biskupa nevyjímaje. Co vlastně znamená to, že kněze vyhodnocujeme? Myslím, že to prozrazuje, že často do kostela chodíme v roli zcela neutrálních diváků, kteří se (povinně) přišli podívat na představení, které na konci zhodnotí buď kladně, nebo záporně (vstupné je naštěstí dobrovolné). A odpovědnost za hodnocení ponese ten chlapík v ženském oblečení, který si úplně vepředu hraje na one-man-show. To je problém. Náš problém – očekáváme něco, co bychom neměli. Kněz totiž většinou není ani světec, ani bavič. Asi bychom uvítali něco mezi tím anebo i obojí zároveň. Ale mše je nejsilnější forma křesťanské modlitby a není až tak důležité, jak je nám sympatický kněz. Nemáme právo od kněze cokoliv očekávat. Ani právo být zklamaní, když něco udělá jinak, než si představujem. A vůbec, bylo by velmi výhodné, kdybychom si nepředstavovali, jak mají druzí jednat. Ušetřilo by nám to spoustu problémů. Stačilo by si uvědomit, že mají stejně porušenou podstatu jako my – že hřeší často, a někdy ještě k tomu rádi. A že stejně jako dobrý skutek se od nich dá očekávat úplně obyčejný hřích, jako sobectví nebo pýcha.

Bohužel, být kněz také znamená být sledován na každém kroku stovkami párů očí, které čekají na nějakou skvělou záminku pro zahození své víry s odůvodněním: „jak bych mohl věřit v Boha, když kněz dělá tohle!“

 

Další věc je oprávněnost remcání na kněze. Je úplně jasné, že kněží jsou jen lidé – hříšní lidé. Občas je proto remcání oprávněné a občas ne. Taky je jasné, že pokud spáchají nějaký závažný delikt, musí za něj nést odpovědnost. A proč nás všechny tak překvapuje a zraňuje, když se kněz závažně prohřeší?

Asi proto, že kněží jsou otcové velmi velkých rodin – farností. Jsou to otcové nejen v přeneseném významu, ale jsou to mnohdy skutečně otcové naší víry. A když zradí otec vaši důvěru, tak to bolí. Jsou veřejně činní a můžou si být jisti, že cokoliv udělají na veřejnosti (nebo i v soukromí, když je nějaká zvlášť zvědavá ovečka šmíruje), bude jejich ovečkami náležitě rozkryto a rozšířeno. A případně se to donese i biskupovi, aby to vysvětlil, jak je to možné. Může to vést i k tomu, že věřící ztratí důvěru v kněze, církev nebo úplně přestanou věřit v Boha. Třeba bývalý ministr kultury Pavel Dostál, který nedávno zemřel na rakovinu, celý život nenáviděl církev a bojoval proti ní – a důvod? Jako malého kluka ho zbil katecheta. Nemusel to být jediný důvod ani dobrý důvod, ale důvod to je.

 

Být kněz znamená mimo jiné odpovědnost za to, že ovečky žádnou skvělou záminku k zahození své víry nedostanou. Je několik způsobů, jak toho dosáhnout:

  1. Být úplně bezhříšný (to nejde) nebo si na to hrát (to je špatné).
  2. Vysvětlit ovečkám, že kněz je také jen člověk (to vzbudí pohoršení a nedůvěru)
  3. Vysvětlit ovečkám, že by neměly mít hledáček zaměřený na detekci všech hříchů a zla ve svém okolí, ale naopak na Boží milost a dobro ve svém okolí (to budí podezření, že kněz chce zamést pod koberec nějakou obzvlášť černou špínu)

 

Správná odpověď asi neexistuje, je někde mezi všemi možnostmi.

 

A co my, ovečky? Měli bychom odlepit oči od hříchu a zla, které nás fascinují jako oheň můry. Po čase nám totiž spálí křídla a my už nebudeme moci vzlétnout do výšin a vidět dobro a Boha a takové ty věci. My katolíci jsme mistři v pokrytectví a drbačství. Myslím, že kdyby se uskutečnila olympiáda v těchto disciplínách, převálcovali bychom ostatní denominace. Máme fakt silný tým a naše reprezentace by se možná nevlezla ani na stadion. Kritizovat kněze v kolektivu fajn lidí spolukatolíků, ať už z tepla hospody nebo z mrazu kostela, je oblíbená disciplína a člověku se i uleví a cítí najednou i jednotu křesťanstva, protože si všichni navzájem potvrdíme, že ta železná koule na noze, která nám brání v duchovním rozletu, je právě kněz. Když ale přijde chvíle, kdy se máme rozhodnout, jestli knězi otevřeně sdělíme, co nám na něm tak strašně vadí, schováme se do ulity nebo spíš do neprůstřelné vesty z citátů, jako „mám v očích trám, a proto nic špatného nevidím“, nebo mnohem férověji přiznáme, že máme strach. A pokračujeme v drbech po hospodách a různých sešlostech. To je špatně a nedávno jsem se přesvědčil, že to není jen teorie, ale smutná skutečnost. Nedávno jsem totiž musel upozornit kněze na nesouhlas farníků s jeho určitým jednáním. Je to trochu paradox, ale nevadil mi až tak kněz a jeho jednání (i když určitě nebylo košer), jako spíše to, že ho všichni za zády pomlouvali. Nenechám falešnou pokoru, aby vychvalovala pasivitu a nicnedělání, když kolem vnímám zlo. Zlo prostě musí být pojmenováno, a to hlavně v případě když se snaží tvářit neviditelně a v závoji mlhy z neurčitosti a lhostejnosti dělá, že neexistuje. Pojmenování strhne neviditelný plášť a konečně budeme vědět, s čím máme tu čest. To je první krok k uzdravení. Pak se zlo začne bránit a útočit a začne skutečná bitva. Jsme církev bojující, ne spící ani mrtvá.

Zobrazeno 1213×

Komentáře

mr-James

Hodně upřímný článek... dík moc za něj :)

Kuči

zajímavé a pěkně výstižné. ("Ženské šaty? Říza!" :-D )

Lenuska

My "křesťané" si mnohdy rádi pálíme křídla, protože jsme si zvykli na jednoduchost odpuštění, které se nám dostává skrze toho týpka v ženských šatech.

Díky za článek!

Marie Kučerková

Tvé články se čtou jedním dechem! Díky za upřímnost a nasazení:-)

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio