Nevzdat to

24. 4. 2014 21:51
Rubrika: ze života

Vyjíždím k opavskému soudu a mám časovou rezervu. To jsem si říkal před tím, než jsem v Ostravě narazil na totálně ucpanou Rudnou. Po rychlé jízdě kostrbatými objížďkami se z velké časové rezervy stává mírná ztráta. Souboj s časem začíná, protože Opava je ještě daleko. Hlavně nechytit kamion na té šíleně úzké cestě, kde se tak 30 km nedá předjíždět. To se povedlo a ztráta zůstává mírná. Už je na dohled – Opava. Opava je krásné historické město. To si člověk uvědomí nejlíp, když skoro hodiny projíždí křížem krážem a hledá zoufale parkovací místo. Nakonec jsem auto nechal u nějakého kostela a opěšalý jsem se pomocí mobilové GPS navigace jal hledat místní soudní budovu. Teď se souboj s časem transformoval do orientačního běhu. Je fajn, že chytré telefony jsou tak chytré. Ale my lidi zůstáváme pořád stejně tupí, protože nový software se pro nás v nejbližší době nechystá. Bloudil jsem a bloudil, ačkoliv podle navigace jsem mířil přímo k cíli. Párkrát jsem vlezl na nějaký slepý dvorek, nakonec jsem ale onu budovu našel. Paráda. Proskočil jsem bezpečnostním rámem, který výjimečně ani nezapípal a mohl jsem pokračovat dál. Konečně je přede mnou jednací síň a můžu se věnovat úvahám, jak soud asi dopadne. Asi špatně, protože nemám skoro žádné důkazy. Po chvíli depresivních úvah přichází advokát protistrany. Dáváme se do hovoru a on se ptá, jestli to nechci hned zabalit, že pokud nemám žádné důkazy, tak to určitě nemohu vyhrát. Říkám si, že má pravdu - ale nevzdávám se, jdu riskovat. Nasazuji údiv a odpovídám, že mám spousty důkazů, že to akorát bude dlouho trvat, provést všechny důkazy, které budu navrhovat, a jestli si chce ušetřit soudní výlohy za několik dalších jednání, že se můžeme dohodnout hned, ale musí všechno, co dluží zaplatit – jako výraz kompromisu navrhuji, že může platit ve splátkách. Advokát je chvíli zaražený a jde si zatelefonovat klientovi. Já se snažím držet vážnou tvář a neprokecnout se – schovávám svůj spis do brašny, ať nepozná, že je tak tenký, že tam žádné důkazy nejsou. Taky volám klientovi, abych zabil čas a dělal, že něco smysluplného dělám. Advokát protistrany nakonec přichází s tím, že teda jo, že se dohodnem. Tvářím se, jako by to byl obrovský ústupek z naší strany a říkám „tak teda jo, dohodnem se.“ Pak už jen proběhne formální soudní jednání, které stvrdí naši dohodu, a vesele se vracím k autu. Musím se smát. Ne vždy vyhraje ten, kdo má lepší karty - stačí to nevzdat! Jdu kolem toho kostela, vedle kterého parkuju: „Deo gratias!“ Nevzdat to je šíleně důležité pro mě hříšníka, protože padnout do hříchu je vždycky stejně lehké, ale vstát je po každém pádu těžší. A já děkuji Bohu za malinký důkaz, že nevzdat to se občas i vyplatí.

Protože nevzdat to znamená bojovat:

1 Tim 6:12: "Bojuj dobrý boj víry, abys dosáhl věčného života, k němuž jsi byl povolán a k němuž ses přihlásil dobrým vyznáním před mnoha svědky."

Zobrazeno 1031×

Komentáře

jjkohoutek

Ani nevím, Ty si právník? Díky za článek :)

aduš

Ondro, smekám, super, chlape! Ten boj i článek;)

stb

Pěkné :). Nechceš se upíchnout v Brně? Pro takové schopné lidi by se u nás místo určitě našlo, i svou točící židli bych Ti třeba půjčil :).

Zobrazit 3 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio