Věra a Nevěra

Potácíme se mezi dvěma sestřičkami - mezi vírou a nevírou, Věrou a Nevěrou. Když si trochu počtem starý zákon, tak poznáme, že izraelský národ měl docela problém s jednou věcí - s věrností jednomu Bohu. Prostě chvíli to vydrželi, prošli skrz moře (zázraček se sem tam hodí) a pak zas odlívali zlaté tele. Jsme stvoření jako obraz Boha. Jako muž a žena. Máme problémy nejen s věrností Bohu, ale i s věrností jeden k druhému (nevěra může být i v docela malých věcech, nemusí se hned jednat o cizoložství). Zrovna dneska jsem v práci řešil třetí rozvod za tři dny. Celkem 7 dětí bude mít letos "parádní" prázdniny, jak se o ně budou rodiče "přetahovat" u soudu. Je mi to líto. Jak dokážem být někdy tak sobečtí a hodit všechno kromě svého sobeckého JÁ za hlavu? Celou rodinu, kamarády, všechny ostatní lidi a jako prvního v pořadí většinou Boha (vůči našemu sobectví je On totiž nepřítel číslo jedna)???? Kde se to v nás bere, v nás lidech? No, ze starého zákona vyplývá, že ten problém je staršího data než je naše generace. Je to asi tím, že máme porušenou podstatu hříchem. Pokud žijem bez Boha, bývá sestřička Věra pozvolna vytlačována sestřičkou Nevěrou, která se usidluje v našem srdci. Pokud žijem v manželství bez Boha, tak jak chcem být věrní jednomu člověku, který je nedokonalý, když ani nedokážem být věrní jednomu Bohu, který dokonalý JE?

"I vy jste ještě nechápaví? Nerozumíte, že to, co vchází do úst, přijde do břicha a jde do hnoje? To však, co z úst vychází, jde ze srdce, a to člověka znesvěcuje. Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky. To jsou věci, které člověka znesvěcují; ale jíst neomytýma rukama člověka neznesvěcuje.“ (Mt 15, 16-20)

Takže sestřička Nevěra se rodí v našem hříchem porušeném srdci, vylízá z něj jako myšlenka. A kdo z nás nemá rozsáhlé zkušenosti s tím, že každá myšlenka směřuje k materializaci. K uskutečnění. Silné myšlenky silně, slabé myšlenky slabě (škoda, že ty silné bývají zpravidla špatné a ty slaboučké jsou zpravidla nejlepší). Většinou však nedají pokoj, dokud je nevyslovíme nebo neuskutečníme. Se špatnýma myšlenkama ale můžem udělat to, že je "pokřtíme" - my máme moc každou myšlenku, i tu nejhorší, proměnit v modlitbu a předložit ji Bohu. Pokud to chvíli vydržíme, špatné myšlenky přemůžeme a ony odejdou (bohužel, osobně jsem to tak daleko nedotáh, ale říkal to jeden super kněz, kterému věřím). Tak zase může sestřička Věra vykopnout sestřičku Nevěru z našeho srdce. A nejlíp se slovy, ať už se nevrací!!! Je to boj, ale je třeba bojovat. V cíli ještě nejsme a kdo usne na vavřínech, probudí se v bobkovém listu (čili v hnoju).

"Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč." (Mt 10, 34)