Nemoc s sebou (krom fyzické slabosti) skýtá dost času na čtení. Tak jsem se ze zvědavosti pustil do četby kontroverzní série "Hra o trůny". S despektem jsem začal číst (není nad to, když máte oprávněné předsudky) a z despektem jsem to úspěšně dočetl (tisíce a tisíce stránek, až mě bolely oči). Velmi zajímavá kniha je to pro mě jen proto, že je tak populární (i ten seriál). Je to asi něco jako zrcadlo společnosti - proč by to jinak byl bestseller? Jak o tom tak přemýšlím, tak jsme ušli pěkný kus cesty. Jo, ono v období romantismu byly zrcadlem společnosti skvělé romány se zásadovými superhrdiny, kteří byli ztělesněním dobra a vítězili nad zlem (a věřili v Boha). Realismus byl trošku horší. A ta novodobá četba... no, je to zajímavý posun... Kdybych měl celou tu sérii knih shrnout do jedné věty, bylo by to asi tohle: "Život je hra, ve které jde o moc a peníze - můžete s tím nesouhlasit, ale to je všechno, co s tím můžete dělat." Thats it. Literárně je to dílo kvalitní, ale bohužel řemeslný um autora slouží jako vozítko k předávání hodnot, které jsou velmi málo kompatibilní (asi tak vůbec) s obecným dobrem. Je to asi jako když zpěvák s nádherným hlasem zpívá píseň proti Bohu - Má úspěch. Nemá pravdu. Mimo jiné se (mezi řádky) v knize dozvídáme autorův názor na církev - v knize vystupuje něco jako její karikatura (autor si vymyslel 7 tváří jednoho boha asi jako karikaturu křesťanského trojjediného Boha, knižní papež je samozřejmě smilník, křivák, zrádce a úplatkář). Co se týče žánru fantazy, líbilo se mi, jak o sobě říkal C.S. Lewis (autor Letopisů Narnie), že jeho fantazie byla v jednu chvíli pokřtěna a pak už přestala být pohanská. Autor Hry o trůny je podle obsahu knih dosud pohan jak řemen - relativizuje odporné skutky veškerých hlavních postav a dělá z nich v podstatě fajn lidi, kteří to myslí vcelku dobře. Máme možnost nahlédnout do jejich myšlenek (většina z nich jsou vypravěči) a vidět, že ty hříchy co udělali, byly všechny omluvitelné, učiněné z dobrého důvodu a o odpuštění rozhodně nikdo ani náznakem nežádá - proč taky? Právě to "znormálňování" abnormálního zla, gumování hříchu, je nebezpečné. Samozřejmě jsou v knize i světlé stránky a hodné postavy, které ale okrajově slouží jako pláštík pro ty temné (hodné postavy jsou zpravidla hloupé a naivní). Autor nám podává otrávené ovoce - a strom se pozná po ovoci, jak kdosi kdysi řekl. A pokud chcete číst o této knize dál, doporučuji článek https://aldarin.signaly.cz/1406/hra-o-truny-dobry-fantasy . A pak se o to přestaňte zajímat, protože jinak si zbytečně přivodíte bolest z námahy očí - není o co stát.
Četl jsem na signálech drtivou kritiku na Hru o trůny. Myslím si, že to dílo si pouhou kritiku nezaslouží - viz můj blog (píšu tam povětšinou to, co jsem již autorům napsal soukromě ve vzkazech):
https://stb.signaly.cz/1410/nesouhlas-s-kritikou-hry-o
O loňských vánocích 2013 jsem přečetl všechny díly knihy. Původně jsem to četl proto, abych to mohl kritizovat - ale po přečtení už ty knihy nekritizuji. To dílo se vyznačuje několika zajímavými prvky, pro které dost vybočuje z obvyklého fantasy mainstreamu.
Domnívám se, že celým tím dílem se prolíná jedna linka - a to je neustála snaha vzepnout se k ideálům a k dobru. Je potřeba si zejména uvědomit, že to dílo zobrazuje svět uprostřed krutého rozvratu a v přerodu, což se zákonitě muselo odrazit na tom, jaké postavy jsou hybateli děje.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.