Bůh nebo sex

Velký loupežník, Nepřítel lidí, nám pro toto století připravil zajímavé ultimátum - zapomeňte na ohrané "peníze nebo život". Ultimátum dneška zní: "Bůh nebo sex." -vyberte si jedno, protože obojí mít nemůžete.

Jsem hodně rozhozený. Další pár, který je mi blízký, "to nevydržel", jak se říká, když se chce říct něco dost špatného. Ani nechci psát, jak jsem se to dozvěděl... Každopádně není to zdaleka jediný pár v mém okolí a scénář je vždycky stejný - pár (případně jedinec) přestane být aktivní ve farnosti, přestane chodit ke svátostem - a zhruba po půlroce přestane chodit do kostela. Prostě si vybrali sex místo Boha. Nějaký reparát se u nich možná dá očekávat v důchodovém věku - ale smutnou realitou je, že lidi každý den umírají s těžkými hříchy, daleko od Boha! A nekonečno trvá dlouho, takže rozhodnout se vědomě pro hřích je vždycky nekonečně špatné rozhodnutí. Jojo, říkáme si, že on to třeba hřích není, že se to zveličuje a že my sami vlastně nevíme, jestli to je hřích nebo ne. Navíc v poslední době je to zcela běžné, tak jak by to mohlo být špatné.

Co je špatného na předmanželském sexu? Jak bych to vysvětlil někomu, kdo se ptá na tu jedinou otázku, která má smysl - PROČ se to nesmí?

Sám jsem s tou odpovědí na PROČ nikdy nějak velký problém neměl - "...Protože tak to chce Bůh", zní moje odpověď. Období chození mám zdárně za sebou a jsem ženatý. A stejně jsem tu otázku asi nikdy neřešil tak hodně jako teď, když vidím kolem sebe tolik křesťanů, kteří v Boha věří, ale svými činy dokazují, že mu vůbec nevěří. Popravdě spíš mi připadá, že ho berou jako přísného všiváka, který se cpe do oblastí, do kterých mu nic není a snaží se všechno dobré pokazit nesmyslnými příkazy a zákazy. Takový blbec policajt, kterého je lepší obloukem obejít.

Když jsem jel z Ostravy, hodně bolestně mě trápila ta otázka... PROČ je předmanželský sex špatný - jak to vysvětlit mým kamarádům?

Ozval se vnitřní hlas - "co teď děláš?"

"Jedu autem, stovkou.", odpověděl jsem.

"Co je na tom špatného?", na to hlas.

"Nic. Jen jedu trochu rychlejc, je tu osmdesátka."

"Porušuješ zákon."

"To ne, každý jede rychlejc - nemůžu zpomalit, lepili by se na mě a začaly by mě předjíždět i ty hnusné kamiony, narušil bych plynulost provozu...", oponoval jsem.

"Porušuješ zákon.", zněla ozvěna.

Tak mi došlo, že to je ta odpověď, kterou hledám.

Co je špatného na předmanželském sexu? Porušuje se zákon. Boží zákon. Projíždíme životem rychlejc, než bychom měli. A vymlouváme se na to, že to tak dělají všichni - na "plynulost provozu" - přece nebudem trapná výjimka. Myslíme si, že sami víme, co je pro nás nejlepší - děláme si cokoliv, co chceme, jak to po nás Nepřítel chce. Nikdo nám do toho nebude kecat. A to je pro Boha šach mat. Vypadne z našeho života - protože on nám dal svobodu a nebude se vnucovat. Jestli chcete nějaký barometr Boha, tak si zkuste vzít radost - ta se vytratí ze života stejně rychle, jako Bůh. Zůstane jen nuda, rutina, naštvanost a únava životem - možná i deprese a zlamání ze sebe. To jsou příznaky hříchu. To vidím na svých kamarádech, kteří "to nevydrželi". Nemají takovou tu úplně prostou radost ze života - radost, která není podmíněná tím, že se mi něco povede, ale radost jen z toho, že JSEM a že jsem s Bohem a že mě má rád. Taková radost je jedna z těch dost praktických věcí, o které přicházíme, pokud hřešíme. Navenek se samozřejmě můžem tvářit jako šťastní, ale sebe samotné neoblafnem. Hluboko dole víme, že si lžem do kapsy.

Najít radost znamená žít v těch mantinelech, které vytyčil Bůh. To je jeho plán pro člověka. On nám Nepřítel taky předkládá svoje plány - chce z člověka udělat něco jiného - bezbožného "zlověka". Byli jsme stvořeni jako obraz Boha a jsme tím šťastnější, čím více jsme tím obrazem. Pokud bychom se všichni stali "zlověky", mohl by se za nějaký čas stát Bůh ahumanistou a dospět k závěru, že člověk neexistuje...jako některé jeho povedené obrazy v obráceném gardu.... Volte Boha!