Děti - vedlejší produkt sobectví

23. 10. 2014 22:47
Rubrika: stalo se

Když se u soudu řeší, kterému z rodičů svěří dítě do péče, je to velmi, velmi smutné. Dost mě to rve. Hlavně když jde o pětiletého caparta a je na výběr mezi drogově závislou prostitutkou nebo recidivistou (neptejte se, kdo vyhrál). Nebo když jsem včera šel kolem soudní síně a na lavici před ní seděl otec a dvě zoufale brečící děti (kluk a holka, tak 6 a 8 let)- a naproti jejich matka pokřikovala na otce vulgárnosti. Chtěl bych ty děti nějak povzbudit, říct, že to bude dobrý, ale lhal bych. Radši utíkám pryč. 

Jsme kultura sobců. Je v nás tak hluboko zakořeněné, že skoro splývá s naší eurozápadní podstatou. To jsem si silně uvědomil, když dva rodiče nezvěstného dítěte, které toho času bylo na útěku z polepšovny (rodiče se o něj nestarali), řešili jen to, jak co nejdřív přestat platit polepšovně příspěvky na dítě - přece nebudou platit, když je nezvěstné....teď už příspěvky neplatí a dítě je asi pořád nezvěstné... čili rodiče jsou šťastní...

Zapoměli jsme, že děti jsou vtělenou láskou a taky obrazem lásky svých rodičů, stejně jako jejich rodiče jsou obrazem Boha. A stejně jako ze sebe někdy místo obrazu Boha děláme karikaturu, stejně můžou rodiče zranit a proměnit své dítě v obraz jejich ne-láskyplného vztahu. Berou je jako vedlejší produkt jejich sexuálních pudů. Kdyby rodiče zažili tu bolest svých dětí, která pramení z jejich nelásky, možná by dokázali svoje sobectví umenšit.

A nemusíme chodit do extrému - pokud neuznáváte některé z církevních přikázání - třeba to populární o zákazu předmanželského sexu - podívejte se na motiv, který vás k nesouhlasu vede. Chcete si "užít" nebo "to zkusit" a už na pomoc přispěchává racionální odůvodnění, že přece svědomí je důležitější než mrtvé zatuchlé stovky let staré přikázání. Že přece sám vím, co je dobré a co je špatné. NEpotřebuju zákazy, protože nejsem idiot.

Když se podíváte úplně na začátek bible, je tam taková báchorka o stromu s jablkem. Zkuste se podívat těm dvěma naháčům v rajské zahradě do hlavy. Možná ty myšlenky, které uvidíte uvnitř, budete znát. Možná jsou to přesně ty myšlenky, které řešíme každý den. Jaký měli oni důvod neutrhnout jablko ze zakázaného stromu? Byl tam vůbec nějaký racionální důvod kromě toho, že to Bůh zakázal? Buď mohli věřit Bohu, že je špatné to jabko jíst, nebo mohli věřit sobě (a hadovi), že sami ví, co je pro ně dobré. Uvěřili tomu druhému a díky tomu se rozjelo monumentální drama, které je popsané ve zbytku té bichle a které pokračuje každý den našeho života. 

Možná přece jen had, který je otcem těch myšlenek, nesešel stářím ani nebyl spláchnut potopou - možná jen nabízí jiný produkt za použití stejných reklamních triků, pro které je základním kamenem naše přesvědčení, že víme líp než Bůh, co je pro nás dobré. Příběh z rajské zahrady se nemusí opakovat - díky Kristu ale můžeme vyhrát.

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio