O čem je svět

O čem je svět? Můžem si doplnit jakoukoliv libozvučně znějící frázi, které říkáme smysl života. Faktem ale je, že ať už je to pro nás cokoliv, často na to zapomínáme. Každodenní rutina a všechny ty otravné maličkosti z nás vysávají tolik energie, že pak už nemáme sílu řešit nějaký smysl života - jsme přece praktiční lidé a něco tak abstraktního jako smysl života je strašně zbytečné řešit. Je nám celkem dobře, tak proč to měnit. Hodnotit končící den může být depresivní, když porovnáme náš smysl života (nebo jen často opakovanou frázi?) s tím, jak jsme den skutečně prožili. O to horší je dívat se stejným měřítkem na celý měsíc, rok, nebo život. Asi nejdepresivnější to bude na smrtelné posteli - doteď můžem aspoň sami sebe ujišťovat, že zítra to bude lepší.

Náš smysl života by přestal být pouhou frází, kdybychom měli lepší paměť. Myslím, že zapomnětlivost je jednou z našich největších slabin. Když si spálíme prsty, týden nebo dva toho litujem a bolí to, třetí týden už nevíme, co na tom vlastně bylo špatného (jizev si nevšímáme) a čtvrtý týden jdem a strčíme ruku do ohně znova. Jak říkal Churchill: "Čisté svědomí je často následkem špatné paměti". Proč je ta naše paměť tak špatná ? Asi proto, aby chránila naše pohodlí. Čím horší máme paměť, tím méně věcí musíme řešít. Špatná paměť nás taky zdánlivě chrání před těžkými životními událostmi - ale kdo si myslí, že nějaký těžký prožitek vyřeší tím, že jej prostě vytěsní mimo paměť, je na omylu. Bolest se musí poctivě prožít, jinak se rána neuzdraví. 

V paměti (vědomí) si teď nesem pár bezvýznamných poznatků o dnešním dni, zbytek je zahrabaný někde v podvědomí - tam, kde jsme to nechali ležet. Naše každodennost se nebezpečně podobá uklízení jídelního stolu tím, že z něj všechno shrneme na zem. Takhle se dá bohužel uklízet jen do té doby, než se zaplní místnost, ve které stůl stojí. Pak se utopíme v hnijících odpadcích.

Jako novoroční předsevzetí jsem se rozhodl strávit alespoň 1 den v měsíci tím, že budu analyzovat uplynulý měsíc svého života. Sám, v klidu pustiny budu vytvářet SWOT analýzu sebe sama (říkalo se tomu i zpytování svědomí, ale už to není cool, zní jako sprosté slovo a tady nejsme v Lánech, že). A smyslem toho počínání je najít smysl veškerého počínání.

 Svět je totiž o tom, že chci vědět, kdo jsem a kam jdu.