emoční bomby

14. 11. 2015 23:02
Rubrika: úvahy

Média s námi pěkně cloumají. Dostáváme jednu emoční bombu za druhou. Islámský stát a imigranti kam se podíváš. Je těžké, neřku-li nemožné, při čtení těch zpráv nic necítit. Taky je nemožné, pokud nežijeme v jeskyni, ty zprávy ignorovat. Zkusme nahlédnout pod pokličku svých dojmů z těchto zpráv, které na nás působí přes zpravodajské servery, rádia a v televize už nejmíň rok. Co to v nás vyvolává? Silné emoce. Jaké emoce? Můžu-li mluvit za sebe, je to především směs nenávisti a strachu. Kdybych byl méně upřímný, tvrdil bych, že i soucit s oběťmi, ale ten moc necítím - je až hodně propadlý za nenávistí k útočníkům a strachem o mé bezpečí. Pokud si některou z těch zpráv přečtu, ta pachuť strachu a nenávisti zůstává mnohem dýl - třeba i celý den (proto jsem si o dnešních útocích v Paříži přečetl až teď večer).

Emoce. Strach. Nenávist. Tyto struny ještě rozdrnkají naši úžasní státní představitelé a úderní přátelé na facebooku. Je těžké tomu vzdorovat. Ale přece - ještě že nemáme jen ty emoce.

Naše celkové rozpoložení, ať už pozitivní nebo negativní, má hodně blízko k vaření. Emoce jsou pouze ingredience. Šéfkuchařem, který rozhoduje, která přísada přijde do hrnce a která zůstane venku, je náš rozum. Rozum rozhoduje, jakou emoci hodíme do hlavy a necháme se jí zaplavit a ovládnout. Rozum taky může emoce různě ředit - je-li výsledek moc hořký, hodíme tam trochu cukru nebo to zředíme vodou. Pokud rozum nepoužíváme jako šéfkuchaře našich emocí, zaujme jeho místo legendární pejsek a kočička a začnou nám v hlavě vařit dort. Pak se nesmíme divit, když nás místo břicha rozbolí hlava.

Pokud se necháme zaplavit těmi masivními dávkami strachu a nenávisti, které pokoutní emoční dealeři rozsévají po všech kanálech, k čemu dobrému to povede? Co kdy vzešlo ze strachu dobrého? Mě nenapadá NIC. Samozřejmě určitý přirozený strach je na místě, ale nikdy nesmí rozum dovolit, aby byl tou HLAVNÍ přísadou v hrnci, kterému se říká hlava. V bibli je psáno:

"Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce." (1. Janův 4:18)

Právě vědomí, že láska zahání strach, by pro nás mělo být velkou výzvou k tomu, abychom vzdali hold svému šéfkuchaři. Všechny přísady musí držet na uzdě, aby výsledná potrava byla stravitelná a pokud možno i dobrá. A kdo má největší podíl na tom, jaké ingredience má rozum po ruce? My sami. Necpěme mu proto 20 plesnivých vajec (ala 20 článků na novinky.cz?), když místo toho můžeme s trochou námahy sehnat kilo hovězího (ala pár řádků v Bibli?). Buďme k sobě trochu lidští - jsme přece jen lidi a náš zažívací trakt má taky své hranice.

Zobrazeno 893×

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio