Proč se modlíš k Panně Marii?

29. 6. 2018 21:28
Rubrika: ze života

Dnes mě pracovní povinnosti zavanuly až na soud do Plzně. V Plzni jsou tři věci, které mám rád. Jednak pivo, které však nepiji v Plzni, ale kdekoliv v republice, dále fotbalový klub, a také katedrála sv. Bartoloměje. Je to krásná stavba a (s ohledem na svou výšku) také ideální orientační bod.

Soudní budova, do které jsem mířil, se nachází jen pár set metrů od katedrály. Měl jsem několikahodinovou časovou rezervu, pročež jsem se vydal přímo ke katedrále. Jak jsem se k ní skrz náměstí blížil, všiml jsem si podezřele vypadajícího chlapíka s baťůžkem na zádech. Postával venku, i když pršelo. A díval se na mě, jak se blížím. Určitě bezdomovec, pomyslel jsem si. Vyhnu se mu. Chtěl mě zastavit před vchodem do kostela, ale nedal jsem mu šanci. Zamračeně jsem zrychlil krok. S báječným pocitem, že už umím bezeslovně odpálkovat bezdomovce, jsem vklouzl do kostela. Okamžitě jsem na chlapíka zapomněl a začal jsem se modlit. Modlil jsem se nejprve ke sv. Bartoloměji a poté jsem poklekl před kapličkou Panny Marie. Chvíli jsem se modlil i tam. Pak jsem se chystal k odchodu. Neradostně jsem si povšiml onoho chlapíka, kterému jsem předtím unikl. Postával ve dveřích kostela a díval se na mě. Říkal jsem si, že to bude náhoda, protože pršelo a postávalo tam tak více lidí. Při vycházení z kostela mě chlapík konečně oslovil. Rozladěně jsem si říkal, že jsem se tomu přece nevyhnul. Ani můj urputně naštvaný výraz ho neodradil. Poprvé jsem se na něj podíval přímo. Můj pohled byl profesionální - díval jsem se na něj jako na velmi otravný hmyz. Spatřil jsem menšího, zarostlého šedesátníka s brejličkama. Vypadal neškodně a měl dobré oči. Styl jeho řeči nebyl agresivní. Náš rozhovor probíhal zprvu následovně:

On: "Nemáte prosímvás stravenku, za kterou bych si koupil jídlo? Jestli nemáte tak samozřejmě nevadí." 

Já: "Stravenku nemám, ale jestli máte hlad, tak mi ukažte nějaký obchod, kde si kupujete jídlo a já vám ho koupím." 

On: "Tak to je škoda, ale jeslti vás nezdržuju, je tady kousek bufet, kde si dávám sekanou."

Já: "Tak pojďme."

Vyšli jsme k blízkému bufetu, a jeho další otázka mě zaskočila.

On: "Proč jste se modlil k Panně Marii?"

Já jsem zprvu jen něco blekotal. Jednak jsem byl zaskočen otázkou, dále jsem nechtěl o tak soukromých věcech mluvit s neznámým člověkem a taky jsem nevěděl jak věc uchopit. Po několika nesmyslných pokusech mluvit obecně o mariánské úctě jsem si to trochu promyslel a řekl to tohle:

Já: "Protože to je pro mě důležité. Jsem členem Rytířstva Neposkvrněné, které slouží Panně Marii, modlím se růženec. Je to moje cesta k Bohu."

Mezitím jsme došli k bufetu a koupil jsem mu sekanou. Zůstal jsem s ním u jídelního pultíku a povídali jsme si dál. 

On: "Já jsem taky věřící, proto mě to zajímá. Proč jsou to rytíři, proč se modlí k Panně Marii?"

Já: "Je to druh spirituality, je to cesta k Bohu."

On: "Já bych řekl ryzí. Ryzí cesta. Rytíři museli být ryzí, když sloužili králům. Králové vládli z Boží vůle. Je to i v Bibli - když byl Ježíš před Pílátem, tak vůbec neodpovídal na jeho otázky, až když se ho Pilát zeptal: "ty neodpovídáš? Nevíš, že mám moc tě propustit nebo odsoudit?", tak se na něj Ježíš podíval a řekl: "neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána od mého Otce." A být rytířem Boha je ještě mnohem víc než rytířem krále."

Jasně jsem viděl, že ten chlapík zná Bibli. A z toho, co mi říkal, se mi dostávaly i odpovědi na otázky, které jsem kladl při modlitbě u kapličky Panny Marie. Potom pokračoval dál:

On: "Je dobré, že se modlíte k Panně Marii. Něco vám řeknu, cítím, že vám to mám říct. Nevím, jestli mi to budete věřit - ale nedovolil bych si před Bohem v těchle věcech lhát. Když mi bylo šestnáct let, v roce 1974, zjevila se mi Panna Maria. Rád jsem tehdy chodil k řece (pozn. - uvedl mi i konkrétní názvy těch míst v Plzni, které si ale nepamatuju) . Bral jsem si s sebou chleba a u řeky jsem si vytrhl cibulku. Pak jsem seděl na kraji řeky a najednou vedle mě stála neznámá paní. Byla mladá, měla dlouhé šaty, vínové barvy, byla bosky. Bylo mi divné, že má čisté nohy, protože kolem bylo bláto. Chtěla po mě, abych ji převedl přes řeku. Bál jsem se, protože byla neznámá. Podívala se na mě a když jsem viděl její pohled, přestal jsem se bát a převedl jsem ji na druhou stranu řeky. Pak hned zmizela."

Na jeho vyprávění jsem reagoval tak, že jsem nasadil neutrální poker face s neutrálním úsměvem, občas jsem neutrálně přizvukoval. A ten chlapík mi vyprávěl dál. O tom, že ve dvanácti letech o Vánocích viděl otevřené nebe a také o tom, jak se mu teď nedávno zjevil Ježíš, když při modlitbě plakal. Ježíš se ho zeptal, proč pláče a ukázal mu záblesky svého utrpení.

Já jsem mu potom řekl, že jsem žádné zjevení neměl. On mi upřímě odpověděl, že se diví tomu, proč ta zjevení, o kterých vyprávěl, měl zrovna on. A jaký měla smysl.

Poté mi dal požehnání a rozloučili jsme se. Opustil jsem bufet a on konečně mohl začít jíst tu sekanou (které se do doby mého odchodu ani nedotkl).

Při odchodu jsem uvažoval, jestli mu věřím. A s podivem jsem zjistil, že ano. Tento člověk na mě působil důvěryhodně. Svým vyprávěním nechtěl nic získat (sekanou jsem mu slíbil dřív než o čemkoliv z toho začal mluvit a nic jiného po celou dobu nechtěl). Kdyby chtěl lhát proto, aby byl zajímavý, zřejmě by vymyslel něco zajímavějšího než podivný přechod řeky. Ani nebyl vlezlý - jeho jedné otázky, které na mě směřoval, se týkaly výlučně toho, proč se modlím k Panně Marii. Neptal se ani na mé jméno ani na nic jiného. Neměl bych mu věřit méně než někomu jinému jen proto, že to je bezdomovec.

Není pro mě ani nějak moc podstatné, jestli mluvil pravdu nebo ne. Podstatné pro mě bylo setkání s ním. Byla to určitá odpověď na moji modlitbu k Panně Marii.

Sdílet

Komentáře

Klar81 Rytíři se také hlavně modlí za obrácení své i nepřátel Církve svaté,tj satanisty, zednáře

Dage To je pravda, já jsem to v rozhovoru uvedl jako jeden z důvodů, proč se modlím k Panně Marii. On na to potom navázal.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio