Ráno je základ

12. 6. 2019 22:03
Rubrika: ze života

Zjistil jsem, že rána jsou naprosto zásadně důležitá. Když špatně začnu, strašně málokdy se mi podaří načatý den ještě zreformovat a obrátit špatný začátek v dobrý konec. Pokud vstanu s brzkým budíkem a začnu modlitbou, snídaní, a mám na všechno dost času, promítne se to do mojí zpohodovělé nálady, kterou zase přelévám na všechny kolem sebe. A naopak - pokud sklapnu budík, vylehávám si ještě o 30 minut déle, než by bylo zdrávo, musím pak většinou vystřelit bez snídaně z domu. Modlitbu v takovém případě vtěsnám do cesty autem do práce, kterou prokládám nadávkami na dopravní situaci a těkavým sledováním času. Ani mě asi moc nepřekvapuje, že ta modlitba  (ať už se týká čehokoliv) nemá žádný vliv a že není vyslyšena.

Došlo mi, že pokud se pro něco svobodně rozhodnu - například nerespektovat budík s vědomím, že nestihnu splnit své ranní povinnosti - Bůh mé rozhodnutí respektuje a nezasahuje do mé svobody. Nepošle anděla aby mě z postele vykopl. Každé svobodné rozhodnutí má ale své následky.

Následkem mého nerespektování budíku je nedostatek času na modlitbu, na snídani, na moje blízké, na hygienu, na přípravu do práce. A z toho plynou další špatné věci, které mě potom provázejí většinou celý den - třeba jsem dost nevrlý a zlostný na manželku, děti, kolegy v práci. Ovládá mě nějaký neurčitý pocit, že mě všichni jen zdržují. Jako bych celým dnem potřeboval proletět jak raketa. V důsledku absence snídaně pak mívám často hlad až do oběda. Proto taky nemám dost síly na efektivní práci. Často také nejsem připravený na svou práci tak, jak bych měl, a to mě celý den znejišťuje a sráží.

K čemu v takovém případě směřují moje modlitby, které během dne vystřeluji k Bohu? Většinou k tomu, aby Bůh odstranil důsledky mého rozhodnutí. Modlím se za to, ať mi práce jde dobře a ať jsem efektivní (aniž bych snídal a na práci se připravil). Modlím se za to, aby na mě byli ostatní milí a hodní (ačkoliv jsem na ně já ponuře zlostný). Při bližším a upřímnějším pohledu vidím, že se k Bohu modlím naprosto nesmyslně. A taky naprosto neúspěšně.

Chci po Něm, ať změní přirozené následky mého rozhodnutí. Aby mohla taková modlitba být vyslyšena, musel by mi Bůh vzít svobodu - musel by změnit mě. ačkoliv mu to já nechci dovolit. Ježíš nás nevykoupil, aby nám byla vzata svoboda, ale naopak, abychom ji měli v plnosti. Chtít po něm, ať mi tu svobodu bere, je opravdu korunovaný nesmysl. Byť často těžko uvědomitelný.

Pokud skutečně chci obrátit špatný začátek v dobrý konec a chci, aby Bůh mé modlitby vyslyšel, musím nejdřív projít svůj den (nebo i celý život) a najít místo, kde jsem svobodně řekl NE Bohu. Může se to týkat třeba jen některých konkrétních událostí nebo oblastí. U mě se to často týká toho budíku, který ignoruji. Když to místo "zlomu" najdu, musím činit pokání, uznat svou chybu, svůj hřích, který spočívá především v odmítnutí Božího plánu pro danou věc (u pozdního vstávání se tomu často říká "lenost"). 

Poté, co učiním pokání, bych už měl mít volnou cestu k tomu, aby Bůh mohl začít skrze mé modlitby skutečně jednat. Aby můj den řídil On. A zároveň musím být připraven s ním spolupracovat. Někde jsem četl dobrý příměr - je to jako šlapat na kole - jeden pedál sešlápnu já, druhý Bůh, a tak pořád dokola, a to kolo se potom fakt rozjede. Ale to už je jiný příběh...

 

Zobrazeno 1785×

Komentáře

suposlav

A což v případě "vítězství nad budíkem", tedy zaspání, to v té modlitbě v autě vyklopit Bohu následovně: "Pane, vidíš, moji slabost, kterou Ti odevzdávám. Potřebuji Tě, Tvé milosrdenství a pomoc, neb sám su na to slabý. Nedopusť prosím, aby následky mé slabosti odskákali druzí."

Kuči

Jaaaj, tak už tomu rozumím.... Takže za všechno může nerespektování budíku.... :-D

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio