Proč jsem nebyl na vyhlášení Blogu roku

27. 8. 2019 17:15
Rubrika: k zasmání

Nereálná umírněná alegorie, reakce na jeden článek s podobným názvem, jehož neexistence by ušetřila spoustu zbytečných inzultací:

Strašně jsem se těšil, že vyhraji soutěž blog roku. Již dva týdny před vyhlášením soutěže jsem bedlivě sledoval oba své telefony, zda mě nekontaktuje neznámé číslo, které by mi sdělilo, že jsem vyhrál. Nechtěl jsem to zmeškat. Těšil jsem se do Vsetína. Uvolnil jsem si na poličce i místo na nový tablet.

Ale telefon s oznámením výhry pořád nezvonil. Nevěděl jsem, co je špatně. Uběhla středa, nic. Čtvrtek, nic. V pátek dopoledne jsem znervózněl, ale přesto jsem alespoň stihl sepsat děkovný proslov k příležitosti mého vítězství. A pak mi to došlo - nikdo z realizačního týmu na mě nemá telefonní číslo!! Tak proto mi nevolají - jak jsem mohl být tak bláhový! Zesílil jsem proto i kontrolu mailů a sociálních sítí, ale pořád žádné oznámení výhry. Pochopil jsem, že to chtějí udělat formou překvapení. Je to pro diváky vždycky zajímavější. Nacvičil jsem alespoň narychlo před zrcadlem (cca 20 min.) pózu radostného údivu. Protože kdo je připraven, není překvapen (a naopak). 

Po obědě jsem nasedl do auta a vydal se směr Vsetín. Vsetín je krásné město. Ale docela blbě se k němu jede. Cesta mi kvůli uzavírkám a kolonám trvala neskutečně dlouho. Ani jsem to nepočítal, aspoň jsem pořádně cvičil proslov a radostný údiv. Po 6 hodinách v koloně jsem znervózněl. Měl jsem internet v mobilu, tak jsem začal psát omluvný dopis realizačnímu týmu s fotkou zachycujícího mě v koloně se smutným výrazem a s požadavkem, aby výhru zaslali na mou adresu. 

A pak přišel šok. Blikla nová zpráva s výsledky hlasování. Údajně mi patřilo až 8. místo!!!! Místo nacvičené pózy radostného údivu jsem zaujal pózu nevěřícného nepříjemného šoku. Naštěstí jeden porotce uvedl v článku s výsledky na pravou míru, že výsledky neznamenají "že něčí blog je kvalitnější než toho druhého" . To jsem pochopil tak, že jsem vyhrál. Alespoň do zpětného zrcátka svého auta uvízlého v koloně jsem nahodil poctivě nacvičenou pózu radostného údivu. Potom jsem vystoupil z auta a přednesl dalším uvízlým řidičům vítězný proslov. Publikum jako publikum.

Teď (už týden!!!! - budu si stěžovat na dopravce!!!! ) čekám, že co nevidět přijde ten tablet. Už se na něj moc těším a je to pro mě známka toho, že si RT uživatelů Signálů moc váží.

Jo, a zakázal jsem diskusi k tomuto článku, protože už jsem z těch gratulací unavený.

Těším se na příští ročník!

Zobrazeno 24782×

Komentáře

Dage

Je to super, gratulace!

Dage

Vážení, z důvodu únavy tímto ukončuji diskusi. Zbylé gratulace prosím do SZ. Děkuji za pochopení.

Zobrazit 169 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio