Kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde

Marek 10, 15: "Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde.“

"Cogito ergo sum!" , řekl před pár stovkami let Descartes a lidstvo se mohlo zbláznit z uctívání rozumu. Ne že by byl rozum špatný - špatný je pouze extrémní důraz na něj, který potom vede k dalším extrémům. Přijde mi, že nezdravé uctívání rozumu přežívá v určitých oblastech dodnes, i v rámci křesťanství.Rozum dokáže konzumovat složité věci. Rozumný člověk se přílišnou konzumací složitých věcí stává složitým. Složitý člověk pak sice dokáže spoustu věcí, ale těžko se mu věří a miluje. Víra i láska jsou velmi kompaktní a jednoduché. Dokáží je i děti. Ty naopak ještě nedokáží myslet složitě a holdovat rozumu. Jednoduché věci jsou poněkud nepřirozené pro složitého člověka, který pak navíc může podléhat pokušení pohrdat vším jednoduchým a dětským. Může to i trefně zesměšňovat - i k tomu dokáže rozum skvěle posloužit. 

Lukáš 18, 17: "Amen, pravím vám, kdo nepřijme království Boží jako dítě, jistě do něho nevejde.“

Jen jako děti se můžeme s důvěrou obracet k milovanému tatínkovi. Jen tak můžeme přijímat Jeho království. Vyznávat víru v Boha Otce znamená zároveň vyznávat, že jsem Jeho dítě. Pokud se necítím jako Jeho dítě, mám něco nezdravého ve vztahu s Ním. Pokud bych se necítil jako syn svých rodičů, měl bych něco nezdravého ve vztahu k nim.

Rozum je dobrý sluha, ale zlý pán. Nesmí nám bránit v tom, abychom vnímali, že jsme děti Boží. Nejsme dospělí Boží, ale děti Boží.